Koncepce výstavy vychází z diplomové práce MgA. Lucie Machové Fenomén paměti v českém a slovenském umění mladé generace, kterou autorka obhájila v roce 2013 v rámci Kurátorských studií na Katedře dějin a teorie umění Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem pod vedením Mgr. Anny Vartecké, Ph.D. Práce se zabývala re-konstruktivní složkou paměti, dynamikou paměťových procesů, vzpomínkou a osobní historií, které jsou důležitými inspiračními zdroji mladé generace umělců.
Jedním ze dvou impulzů pro vznik této práce byla kniha německého literárního teoretika a kulturního antropologa Andrease Huyssena Přítomnost minulého – urbánní palimpsesty a politika paměti (2003), kde se autor obrací i ke způsobům přenosu a uchovávání osobní paměti. Představuje tak čtenáři člověka jako bytost přirozeně reagující na vnější svět, když si na základě vlastních vzpomínek vytváří svou historii a hledá své místo ve světě. Inspirativní je Huyssenovo uvažování o některých projevech současného umění, ve kterých nachází stopy minulosti a které přibližuje pomocí literárněvědné metafory palimpsestu, tj. textu skrytého pod jiným textem, ať už v doslovném významu fragmentů záměrně odstraněného textu nahrazeného na témže mediu textem novým, nebo v přeneseném významu vícevrstevných textů postmoderních.
Druhým silným motivem byla site-specific instalace Dominika Langa Spící město. 2011 představená na benátském Bienále 2011, kde byl divák svědkem střetu dvou sochařských principů formou nikdy nerealizovaného uměleckého dialogu syna s otcem.Práce si vybírá specifické oblasti paměti, na něž se jednotlivě soustředí: Rodinná historie, Osobní a společná paměť, Paměť a vnímání, Paměť místa, Deníky. Tyto okruhy pak výstava přibližuje z pohledu jedné generace lidí narozených v letech 1980–89. Konkrétní díla jsou tak výběrem z tvorby českých a slovenských autorů opakovaně se ve svém umění vracejících k minulosti.

Výstava se zaměřuje také na generační specifičnost, shody a rozdíly v uměleckých strategiích práce se vzpomínkou.

Spojení česko-slovenské scény vychází z přirozených vazeb těchto dvou zemí, které do roku 1992 nedělila žádná hranice. I dnes mají mnoho společného. Geograficky, politicky a také uměleckohistoricky. Do velké míry jsou akademická prostředí obou států stále propojena. Silná je fluktuace studentů i pedagogů, umělecké přehlídky a soutěže jsou cílené na česko-slovenskou oblast.

Součástí doprovodných materiálů k výstavě jsou také osobní rozhovory s autory, kteří v nich popisují iniciační momenty vlastní tvorby a způsoby, jakými zacházejí se vzpomínkami.

TEKTONIKA PAMĚTI