Vystavující: Libuše Jarcovjáková, Václav Tvarůžka, Karina Golisová, Jakub Pavlík
Kurátorka: Lucie Černá
—

Výstava surreal představuje fotografie čtveřice autorů (Libuše Jarcovjáková, Václav Tvarůžka, Karina Golisová, Jakub Pavlík) v kurátorské koncepci Lucie Černé. Výstava si hraje s podvědomím diváka a vtahuje ho do skrytých koutů jeho vlastní mysli. Každý z autorů je představen v intimní rovině, v symbolických obrazech evokující a podněcující přirozené krásno. Pro každého může být ale krásno něco úplně jiného. Kde jeden vidí světlo, druhý tápe ve tmě. Inspirací výstavy jsou noční toulky, bloudění krajinou, lesem či prázdným městem. Radost ze slyšení vlastního dechu, pulsování krve ve spáncích, ozvěna vlastních kroků. Touha po samotě a zároveň hlubinný stesk z prázdnoty. surreal si hraje se subjektivním vnímáním, s emocemi a s přirozeností každého z nás.

—

We sail through endless skies
Stars shine like eyes
The black night sighs

The moon in silver trees
Falls down in tears
Light of the night

The Earth, a purple blaze
Of sapphire haze
In orbit always

While down below the trees
Bathed in cool breeze
Silver starlight breaks down the night
And so we pass on by the crimson eye
Of great god Mars
As we travel through the universe

(Planet Caravan, Black Sabbath)

—

Libuše Jarcovjáková (*1952) je v současnosti jednou z nejvlivnějších a nejvíce viditelných českých fotografek u nás i v zahraničí. V průběhu posledních let se jí dostalo pozornosti díky řadě výstav např. výstavě ve francouzském Arles, kde byla hvězdou 50. ročníku slavného Les Rencontres d’Arles v roce 2019. Její fotografie jsou charakteristické jasně profilovaným rukopisem představujícím syrové, vizuálně silné snímky, které fotografuje od raného mládí.

Od 70. let 20. století dlouhodobě fotografovala romskou a vietnamskou komunitu v Československu a také slavný pražský LGBTQ bar, T-Club. Po roce 1985 se legálně vystěhovala do Západního Berlína. Po návratu do Prahy v roce 1992 začala učit fotografii na řadě uměleckých vysokých škol. Dlouhodobě spolupracuje s kurátorkou Lucií Černou a nakladatelstvím Untitled. Její fotografická kniha Evokativ (2019, Untitled) zaznamenala celosvětový úspěch a umístila ji na pomyslnou fotografickou hvězdnou mapu.

Fotografie Libuše Jarcovjáková jsou známé svým výrazně vizuálním, jiskřivým, přímočarým stylem, kterým zachycuje svůj život a situace probíhající souběžně, nezávisle-závisle na tom jejím. Sama říká, že má pocit, jako by se děly jen kvůli ní. Fotografie je pro ni niternou potřebou, auto-terapeutickým procesem, velmi autentickým zkoumáním místa, doby, toho, kdo je a kde je. Kinofilmové pásy, nebo digitální shluk rychlých záběrů napovídají o autopilotu někde tam uvnitř. Na svých cestách zkoumá struktury nevědomých procesů. Mnohdy popisně, s precisností, v sekvencích, často náhodně, pocitově, v rychlých momentkách. Vrací se k těm samým tématům a zkoumá je z několika stran. Nalézá je v různých formách, za různých okolností. Témata jejích fotografií jsou obecná – ulice, noc, vztahy, práce, deprese –, ale právě až syrová obyčejnost mísená s poetikou zanechává neobyčejně silné dojmy. Jarcovjáková předkládá svůj subjektivní pohled, jenž ovšem vypovídá o době a životě s takovou mírou otevřenosti, která umožňuje divákovi vcítit se do jejích fotografií a přijmout je za své.

Václav Tvarůžka (*1986) – Fotograf a konceptuální umělec. Studoval na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU) v Praze. Jeho fotografie jsou založeny dokumentování běžných situacích v kombinaci s jemnými detaily zvláštních nebo výstředních či humorných prvků. Fotografuje každodenní život a zároveň komentuje estetiku života a hodnotového žebříčku  střední třídy. Umění je zábava: důležité je mít možnost se díla dotýkat a také s ním pracovat. V jeho tvorbě má nezastupitelnou pozici tvorba zinů, které si sám edituje i vydává. 

Karina Golisová (*1997) – Absolventka Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě, katedra fotografie v Ateliéru Fotografie, realita a konstrukce. Absolvovala studentský půlroční pobyt na Lahti University of Applied Sciences ve Finsku přes Erasmus+, kde studovala dokumentární fotografii. V roce 2023 úspěšně dokončila magisterský program na pražské FAMU na katedře fotografie v ateliéru Imaginativní fotografie pod vedením Ruda Prekopa.

Je autorkou devíti fotografických zinů, které si sama publikovala. Její fotografie jsou portrétem a dokumentem zároveň. Zprostředkovávají pocity jisté nostalgie v době, kdy se někdejší ostře vyhraněné alternativní subkulturní symboly dostaly na trička produkovaná fast fashion značkami. Jejich nositelé*ky je spojují do eklektického mixu, vytvářejí z nich sladko-trpkou referenci nenávratných dob bez tíže na ramenou jejich generace ze stále rychlejšího se přibližování konce světa. Golisová mapuje současný underground s přirozenou živelností a zároveň klidem, jako by zachycovala atmosféru téměř (před)poslední párty.

V roce 2020 byla vítězkou Slovak Press Photo v kategorii Studenti do 26 let a získala ocenění "Mladý talent roku". Rovněž se zúčastnila měsíční rezidence v turisticko-kulturním centru Hájovna v Banské Štiavnici. Má za sebou mnohé výstavy v Bratislavě, Trnavě, Bělehradě, Trenčíně a Budapešti. V listopadu 2022 se uskutečnila  její prezentace "Feel like at home", v Izraeli na renomovaném fotografickém festivalu PHOTO IS:RAEL 2022. S Lucií Černou spolupracovala na společném fotografickém projektu“I Wish All Fights Were Like This” v kulturním centru P+AKT v Bratislavě (duben, 2023), jehož výstupem byla jednodenní výstava a zine. Na podzim 2023 připravila výstavu Last Days v PageFive, v rámci, které byl vydán stejnojmenný zine.  V současné chvíli je jsou její fotografie k vidění také na výstavě „Archív skrytých významov“ v Galérii mesta Bratislavy v Pálffyho paláci, kde vystavuje společně s Pavlem Diazem a Tiborem Huszárem.

Jakub Piškot Pavlík – je vizuální umělec pracující zejména s médiem fotografie a tvorbou autorských knih.

Jeho práce se vyznačují syrovou dokumentární formou, ve které sám sebe existenciálně začleňuje do probíhajícího děje, ať už jako pozorovatel, či přímý účastník. Zpracovává subjektivní témata s důrazem na vlastní imaginaci a explicitní otevřenost obrazové výpovědi. Především autorské knihy často vznikají formou vizuálního i psaného deníku, kde sběrem materiálů bez nároku na objektivitu vzniká silně expresivní vizuální celek. Ve své práci jde na hranici jak svou, svých objektů zájmu, tak na tu divákovu. Snaží se dostat na samou podstatu vizuálního vyprávění, kde jsou fotografované objekty (živé či neživé)  takovým rukojmím k vyjádření jeho vlastního bytí.