Sametová výstava

Výstava o hledání svobody před třiceti lety i dnes

Termín výstavy: 23. 10. – 29. 11. 2019
Vernisáž: 23. 10. v 18:00

Vystavující: Jiří Bartůněk, Pavel Beneš, Jiří Černický, Jiří David, Ibra Ibrahimovič, Lukáš Jasanský a Martin Polák, Alžběta Kočvarová a Pavel Matoušek, Zdena Kolečková, Pavel Kopřiva, Martin Krupa, Petr Mička, Miloš Michálek, Barbora Müllerová, Jaroslav Prášil, Smějící se bestie, Zdeněk Svejkovský

Kurátor: Michal Koleček
Odborná spolupráce: Petr Karlíček
Architekt výstavy: Jiří Bartoš

Vzpomínáte si, kde jste byli a co jste dělali před třiceti lety 17. listopadu? Až s několikadenním zpožděním se občané bývalého Československa dostávali k informacím o událostech, které se odehrály při studentské demonstraci na pražské Národní třídě. S nejistotou ohledně možných následků i vnitřním, v počátcích neurčitým pocitem opatrné naděje, že pozitivní vývoj ke společenským změnám byl po sousedních státech – Maďarsku, Polsku a NDR – konečně odstartován i u nás, tehdy každý přemýšlel, jaké zaujme osobní stanovisko a na kterou stranu otevřeného střetu se přidá. Studentky a studenti ústecké Pedagogické fakulty, kteří se páteční pražské demonstrace rovněž účastnili a byli informování o aktivizaci pražských vysokých škol, připravili přes víkend pro své spolužáky výzvu k zahájení okupační stávky. Jejím centrem se již od pondělního odpoledne staly na několik hektických týdnů studentské koleje v Klíšské, tehdejší Leninově ulici. Zástupy lidí přicházely k této budově spontánně vyjádřit solidaritu, přispět na chod stávkového výboru, na koordinaci s Občanským fórem, které se koncentrovalo kolem Činoherního studia, ale především na osvětové „spanilé jízdy“ za dělníky severočeských továren, nebo proto, aby na vlastní oči zhlédly z prosklené výlohy promítaný videozáznam brutálního zákroku bezpečnostních složek na Národní třídě.

Projekt připravený pro Galerii Emila Filly a nazvaný Sametová výstava pořádá Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně jako připomínku událostí spojených listopadovými dny v roce 1989, které otevřely cestu k demokratizaci tehdejší československé společnosti. V rámci tohoto projektu jsou ve vzájemné komunikaci divákům prezentována umělecká díla, která vznikala právě v tomto období a aktuální umělecké realizace mladých autorů, které reaguji na otázky spojené s problematikou svobody a zodpovědnosti a lze je chápat jako zamyšlení nad hodnotami integrálně spojenými s cíli studentského hnutí před třiceti lety. Umělecká díla jsou přitom na půdorysu výstavy rámována historickým kalendáriem roku 1989 a rovněž různorodými dobovými dokumenty odrážejícími některé jeho klíčové události, jejichž výběr provedl ředitel Archivu města Ústí nad Labem Petr Karlíček.

Mezi artefakty přibližujícími kulturní i společenskou atmosféru přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století je možné se setkat s autory místními, kteří se již tehdy pohybovali na umělecké scéně v Ústí nad Labem a rovněž tvůrčími osobnostmi reprezentujícími nastupující generaci českého umění, která se později významným způsobem prosadila v domácím i mezinárodním kontextu. Tematické ale také formální rozvrstvení dobových uměleckých výpovědí pokrývá základní proudy spojené s obdobím devadesátých let, přičemž vyrůstá z odhodlané spřízněnosti volbou. Ve vzájemných souvislostech potom tyto dnes již „historické“ artefakty zpřítomňují charakter tehdejšího nezávislého a progresivního uměleckého názoru a zároveň především ve fotografických realizacích také zprostředkovaně odkazují k samotnému vizuálnímu charakteru tehdejší společnosti.

Jiří David (narozen 1956 v Rumburku), jedna z nejvýraznějších postav aktuální české výtvarné scény, patřil již v osmdesátých letech k progresivním studentům pražské Akademie výtvarných umění a ještě před rokem 1989 se stal zakladatelem a aktivním členem umělecké skupiny Tvrdohlaví. I v jeho tvorbě se přitom setkáváme s přímou reflexí transformačních společenských procesů, což je patrné i na v kontextu výstavy prezentovaném obraze Růže (1988), který je součástí širšího cyklu nazvaného Domov. Jakýmsi svéráznými dokumenty disponujícími ovšem zcela svébytnou uměleckou hodnotou potom jsou černobílé fotografie Lukáše Jasanského a Martina Poláka (narozeni 1965 respektive 1966 v Praze) soustředěné v cyklu Chlapi z let 1989–1990, které ve zdánlivě ledabylých kompozicích zaznamenávají dobově symptomatické mužské postavy na vyprázdněných pražských ulicích. Společenskou náladu těsně před zažehnutím demokratizačních procesu mimoděk zachycují také letmé fotografie Pavla Beneše (narozen 1960 v Praze), které jsou záznamem jeho performance nazvané Umělec v hladovění provedené v roce 1988 v rámci tzv. divadelní poutě na pražském Střeleckém ostrově.

Tehdejší situaci na ústecké scéně na výstavě reprezentují Jaroslav Prášil (narozen 1946 v Ústí nad Labem), Miloš Michálek (narozen 1949 v Ústí nad Labem) a Jiří Bartůněk (narozen 1946 v Teplicích), kteří vytvořili v závěru osmdesátých let progresivní umělecké a pedagogické jádro Katedry výtvarné výchovy místní Pedagogické fakulty. Jejich školením prošli i další vystavující – Jiří Černický (narozen 1966 v Ústí nad Labem), Pavel Kopřiva (narozen 1968 v Duchcově) a Zdena Kolečková (narozena 1969 v Ústí nad Labem), a to předtím, než odešli k dalšímu studiu na pražské umělecké vysoké školy. Zjitřená environmentální citlivost této generace tvůrců pramenila ze sdíleného prožitku lokální severočeské ekologické katastrofy kulminující na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, s jejímiž dozvuky se obyvatelstvo regionu potýkalo především s postupující povrchovou těžbou hnědého uhlí. V důsledku extenzivní důlní činnosti ostatně docházelo i po Sametové revoluci k plošné demolici severočeských obcí. Osud nejznámější z nich, Libkovic, zachytil v dokumentárním cyklu další z přizvaných fotografů Ibra Ibrahimovič (narozen 1967 v Mostě). Elektrizující atmosféru listopadových dní roku 1989, která ovládla stávkující studentky a studenty a postupně se přenesla i do celého města Ústí nad Labem, potom vyjevují dokumentární fotografie Petra Mičky (narozen 1967 v Děčíně).

Rozhodnutí a inspirace vyvěrající z intenzivního prožitku dní, které rozdělily životy tvůrců starší a střední generace na epochy „před“ a „po“, jsou ve výstavním plánu obohaceny výpověďmi představitelů mladší umělecké generace. Jejich pro výstavu vznikající a tedy zcela současné umělecké projekty se snaží nalézt vyjádření reagující na základní otázky spojené s problematikou svobody a zodpovědnosti, které nejenom vyrůstají z atmosféry roku 1989, ale především jsou každodenním společenským a politickým děním znovu aktualizovány. Tvůrčí skupina „Smějící se bestie“, Zdeněk Svejkovský (narozen 1989 v České Lípě), Martin Krupa (narozen 1988 v Praze), Barbora Müllerová (narozena 1991 v Praze) a Alžběta Kočvarová (narozena 1989 v Českých Budějovicích) s Pavlem Matouškem (narozen 1989 v Řevnicích) již patří k výrazným osobnostem nejenom ústecké umělecké komunity, a zároveň také ke studentům či absolventům Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Představují hmatatelnou naději, že příběh započatý v pátek 17. listopadu před třiceti lety bude mít do budoucna své pokračovatele.
Michal Koleček – kurátor výstavy

Tato výstava je součástí projektu Sametové oslavy – 30. výročí Sametové revoluce v Ústí nad Labem, který je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Hlavním pořadatelem tohoto projektu je Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Tisková zpráva

 

Sametová výstava