Název výstavy vychází z označení místnosti určené pro umělecké sbírky, školní kabinet nebo pracovnu s modely a pomůckami, a napovídá, že se jedná o výstavu reflektující nejen tvorbu, ale také pedagogickou činnost ústeckého rodáka, grafika, umělce a pedagoga, Miloše Michálka (1949).

Podobně jako nejsou vzdělávání, edukace, učení pouze individuálními procesy a vždy v nich hrají význačnou roli momenty vzájemné komunikace a  mezilidských vztahů, podobně je tomu i u této výstavy, v níž autor dává prostor výtvarným a uměleckým projevům svých žáků a studentů. Galerijní kóje se tak proměňují ve skutečný Michálkův kabinet, jenž není uzavřen, ale naopak vybízí diváky k nahlédnutí a listování archivovanými díly, která se tak po mnoha letech (mnohdy zcela poprvé) dostávají na veřejnost.