Tisková zpráva

DOBRODRUŽSTVÍ BARVY

Galerie Emila Filly Ústí nad Labem

15. 2. - 31. 3. 2007

zahájení - 14. února 2007, 18 hodin




Umělci:
Jaroslav Brožek, Martin Kolář, Martin Mrázik, Miroslav Rovenský, Jan Řezáč, Jan Veselý


Kurátoři projektu:
Zbyněk Sedláček a Michal Koleček


Pořádající instituce:
Lidé výtvarnému umění - výtvarné umění lidem, o. p. s. Ústí nad Labem


Výstavu a výstavní program Galerie Emila Filly pro rok 2007 laskavě podpořily tyto instituce:


Město Ústí nad Labem

Ministerstvo kultury České republiky

Nadace pro současné umění Praha


Partner Galerie Emila Filly:


Nielsen, ČR


Mediální partner Galerie Emila Filly pro rok 2007:


MF DNES


Koncept výstavního projektu
základní teze - východisko projektu

Zahajuje-li Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem svou činnost na novém místě, v prostorách Domu kultury,

rekapitulacemi tvorby osobností, které v uplynulých desetiletích určovaly profil uměleckého dění na severu Čech a

svým uměleckým vlivem, mravním vzorem nebo pedagogickým působením udržovaly vratkou a nejednoznačnou

kontinuitu mezi navzájem vzdálenými a odlišně zaměřenými generacemi i jednotlivci, je logické, že se po společné

výstavě Jiřího Bartůňka, Jaroslava Prášila a Miloše Michálka obrací k osobnosti Jaroslava Brožka, doyena výtvarné

pedagogiky na severu Čech.



Profesor Jaroslav Brožek (nar. 1923), rodák z Kněževsi na Moravě a absolvent profesury kreslení, modelování a

deskriptivní geometrie na Pedagogické fakultě University Karlovy (studijního oboru, jímž také prošli protagonisté

českého geometrického umění Zdeněk Sýkora, Vladislav Mirvald, Kamil Linhart, Dalibor Chatrný a Karel Malich),

se podílel již na samém vzniku oboru výtvarná výchova na Pedagogickém institutu v Ústí nad Labem v roce 1959

(od roku 1964 samostatné Pedagogické fakultě), kdy na tuto vysokou školu přešel ze Střední pedagogické školy

v Teplicích. Perspektivně se rozvíjející dráhu vysokoškolského pedagoga, orientovaného na didaktiku výtvarné

výchovy a zejména na teorii barvy, drasticky přerušila srpnová okupace roku 1968 a normalizační kádrová

perzekuce, která Jaroslava Brožka nejprve vyřadila z výuky (1970), poté vyloučila z fakulty (1972) a nakonec

i z jakéhokoli místa ve školství (1974). Ani během následujících let 1975 až 1989, během nichž byl zaměstnán jako

písmomalíř, Brožek nerezignoval na výtvarnou práci a na odbornou činnost. Kromě účasti na zahraničních

konferencích právě v té době vydal pod krycími jmény svá nejdůležitější odborná, pedagogická a popularizační díla.

Vedle publikací Barva a obraz (1980) a Dobrodružství barvy (1983) to byla především známá kniha Jak namalovat

krajinu (1978), která zasvěcovala do problematiky moderního výtvarného umění generace vyrůstající v 70. a 80.

letech. Pád komunistického režimu v roce 1989 přinesl Jaroslavu Brožkovi nejen rehabilitaci, možnost návratu na

Pedagogickou fakultu a získání vědeckopedagogických gradů (1991 docentura, 1992 profesura), ale především

prostor pro publikování, výuku studentů a mnohostranné aktivity v oblasti výtvarné pedagogiky. Ty vedly i ke

vzniku Institutu výtvarné kultury, dnešní Fakulty užitého umění a designu, jejíž vznik profesor Brožek svou

autoritou podpořil. Pro ústecký region má zvláštní význam souhrn Výtvarné Ústí / Kronika výtvarného života v Ústí

nad Labem ve 20. století (1998), který zůstává zatím nejrozsáhlejším zpracováním historie výtvarné kultury v Ústí

nad Labem. Od loňského roku Jaroslav Brožek veřejnosti postupně představuje svou celoživotní tvorbu, často úzce

spjatou se záměry a cíli pedagogickými, na výstavách v severočeských městech.



Po Teplicích, Litoměřicích a Trmicích je tak Ústí nad Labem dalším místem v této řadě. Brožkovy práce tvoří osu

výstavy, k níž jsou připojeny obrazy a kresby umělců o více než čtyři desetiletí mladších. Jde o absolventy katedry

výtvarné výchovy z 90. let 20. století, kteří prošli výukou profesora Brožka a v určitých etapách své dráhy s ním

našli styčný bod v preferenci barvy jako podstatného tématu výtvarného díla. V této perspektivě ustupují do pozadí

časové rozdíly, které ostatně zpochybňuje přímo ústřední Brožkův cyklus Systematický výzkum barevného čtverce,

jenž bez zásadních proměn pokračuje od 60. do 90. let, a tak se zde objevují práce z let studií vedle nejnovějších

maleb. A pokud jmenovaný cyklus zdůrazňuje racionální polohu přesahující do estetiky precizní didaktické

demonstrace, názorné instruktivnosti a matematického kalkulu, doplňují jej civilistní kresby a grafiky z přelomu

50. a 60. let, v nichž se racionalita spojuje se smyslovou fascinací průmyslovou krajinou a barevná harmonie

zdánlivě ustupuje kontrasům nebarev, černé a bílé. Obdobnou polaritu zastupují díla žáků profesora Brožka:

v poloze racionální geometrické konstrukce obrazy Martina Koláře (nar. 1969) a Jana Řezáče (nar. 1972), ve

spontánní koloristické a grafické expresi práce Miroslava Rovenského (nar. 1969) a Jana Veselého (nar. 1973)

a v jejich vyrovnávání doplňovaném lehce cynickými vizuálními glosami malby Martina Mrázika (nar. 1968).


Zbyněk Sedláček, kurátor výstavy



tisková zpráva ke stažení